Obec Kovanice
Zámek V Kovanicích
Obec Kovanice tvoří dvě vsi - Kovanice a Chvalovice. Obě vsi mají bohatou historii. Kovanice se písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1266 v přídomku šlechtice ,,Zudonna de Kowanietz". V letech 1318 - 1323 měla statek v Kovanicích Bohuslava z Klučova. V roce 1368 podával faráře k místnímu kostelu sv. Václava Beneš Choustníka. Po něm taktéž učinil v roce 1374 Zdeněk z Krchleb. V roce 1376 patřil statek Elišce z Lichtenburka, vdově po Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad. V roce 1459 získal Kovanice Petr ze Snětu jako statek kdysi patřící Kryštofovi z Věžek a jeho sestře Markétě. Své právo také uplatňoval Vítek z Kunštátu, ale má se za to, že pouze k nějakému dvoru, ale nikoliv k celé vsi. V roce 1548 vlastnili statek a tvrz bratři Jan a Zikmund Chvalovští z Ledec a po nich dědili v roce 1570 bratři Jan (+ 1577), Zikmund a Václav. Po Zikmundovi a Janovi dědil Karel Chvalovský z Ledec. Když v roce 1582 Karel zemřel, držela vše jeho dcera Anna Alžběta, ale i ta brzy zemřela svobodná. Vše připadlo Karlovým sestrám Markétě a Veronice, které prodali v roce 1585 Kovanice Václavovi Břežskému z Ploskovic. Po té se majitelé Kovanic střídali v rychlém sledu. V roce 1845 koupil statek Jiří Šimon ze Siny, který jako držitel Poděbrad připojil Kovanice k tomuto panství již natrvalo. Posledními majiteli byli příslušníci knížecího rodu z Hohenlohe.
Chvalovice se v písemných historických pramenech poprvé připomínají v roce 1390 v přídomku šlechtice ,,Alba dictus Syrotek de Chwalowicz". Chvalovice jsou původištěm šlechtického rodu Chvalovských z Ledec. Jako první z tohoto rodu se na zdejším dvorci v roce 1443 připomíná Oldřich. Ves Chvalovice patřila k panství hradu v Poděbradech. Ale v roce 1492 dali majitelé Poděbrad knížata z Minstrberka ves do manského držení Jindřichovi a janovi bratřím z Ledec. Ti drželi Chvalovice ještě v roce 1530. Po nich v roce 1541 Adam Chvalovský z Ledec a od roku 1574 Zikmund ze stejného rodu. Ten také spolu s bratry Janem a václavem držel statek Kovanice. Posledním mužským členem rodu byl Karel, který zemřel v roce 1582. Po té byly Chvalovice připojeny opět k panství Poděbrady.
Kostel sv. Václava uvádí již roku 1350 ve starých písemných památkách jako kostel farní.V husických dobách podobně jako mnoho jiných kostelů v Čechách i fara byly obsazeny farářem i knězem.
Zpustlý chrám byl obnoven r.1601 držitelem statku Kovanic, nymburským primasem Janem Huňatým, jen však pro účely ,,pod obojí".V třicetileté válce byl kostel zničen a proto připojena farnost k nymburskému děkanství.Dle přiznání fase z doby Marie Terezie náleželo k záduší kostela 3 korce žitných polí a 2 kusy lesa, výměry 3 provazců neb 3 strychů.
V Ietech 1763-72 Kateřina Rychterová, majitelka Kovanic, dala na věž zavěit dva nové zvony. Roku 1897 byl nákladem knížete Filipa z Hohenlohe zvětšen a opraven. Loď byla prodloužena o 7 m v celé šířce. Jednolodní, obdélníkové s pravoúhle uzavřeným presbytářem a hranolovou věží po jižní straně. Okna půlkruhová, uzavřená, po severní straně lodi dva opěráky, v jižní stěně lodi pozdně gotický portál z 2. poloviny 15. století. Presbytář zaklenut křížovou klenbou s hřebínky ze 16. století, triumfální oblouk lomený, gotický ze 14. století. Loď sklenuta val. s lunetami. Zařízení pseudoroma z konce 19. století. Kazatelna, baroko z poloviny 18. století. V lodi obraz svatého Václava od V. Kramolína kolem roku 1770. Dále figurální náhrobníky ( pozoruhodná rustikální renesance z roku l. 1577-82) členů rodu Chvalovských. Sochy Krista a anděla - baroko z poloviny 18. století (poškozeny a uloženy na faře).
Rodák kovanický, Fr.Vorlíček velkoobchodník na Praze-Smíchově, daroval chrámu nové varhany.Do věže byly zavěšeny tři zvony. Na největším z nich / váží 5 centů/ jsou reliéfy sv. Václava a Jana Nepomuckého. Druhý a třetí zvon / umíráček / jest bez ozdob.
1374- Moric R.1374 - Jan Slavík. Za husických dob fara zrušena. Od r.1698 konali služby boží dominikáni z Nymburka.
Socha sv. Jana Nepomuckého v Kovanicích patří do souboru kamenosochařských uměleckých děl zobrazujících tohoto světce ve výtvarném pojetí, které vzniklo v dílně Josefa Jiřího Jelinka v Kosmonosích ve 20.tých létech 18. století.S figurou není v souladu pilířový podstavec, který pravděpodobně je neúplný.V minulosti mohlo taká dojít k výměně původního poškozeného podstavce za jiný, který nebyl původně součástí tohoto pomníku.Na výrazně širší sokl, ukončený profilem, je osazen kubický dřík se zrcadly, která ve spodní části nejsou ukončena, svislé strany se dotýkají přímo soklu.Zrcadlo v čele je zahloubeno v celé ploše, ostatní jsou rytá.Mezi profilací římsy jsou písmena, z větší části jsou zanesena překrytem.Podle starší dokumentace zde byla majuskulní písmena I.W.C.V.B.V.L. V horní části čelní strany podstavce a plintu sochy je osazeno železné barokní volutově zdobené raménko, na kterém je dnes osazena novější železná šestiboká lucerna.Frontálně koncipovaná postava světce, cca 175 cm vysoká, je zobrazena v nejčastějším ikonografickém pojetí sv. Jana Nepomuckého v kanivnickém rouchu s biretem na hlavě.Hledí na diagonálně držený krucifix, opřený o jeho levé rameno.Pravou rukou přidržuje mučednickou palmu.Esovitě prohnuté a výrazný způsob traktování drapérie jsou příznačné pro kosmonovskou sochařskou dílnu.
Židé byli v Kovanicích usazeni již v 60. letech 17. století, v době držení kovanického statku hrabětem Colloredem. Roku 1702 žilo na panství 9 Židů starších deseti let, roku 1723 bylo na panství usazeno 5 židovských rodin (rodiny Löbla Lakoba, Arona Hackla, Markuse Abrahama, Moisese Löbla a Abrahama Löbla). Roku 1783 tu žily rodiny pamírníka a obchodníka Israela Feldschárka, obchodníka Joachima Marka, žebráka Davida Loachima, obchodníka Arona Samuela, obchodníka Moisese Löbla, žebračky a vdovy Marie Löbůové a ochodníka Abrahama Joachima. Josefský katastr uvádí, že v obci v 80. letech 18. století stávalo 5 židovských domů: panská vinopalna čp.I, dům Arona Samuela čp.II, dům Joachima Marka čp.III, dům Jakuba čp.IV a dům Abrahama čp.V (židovské domy na rozdíl od domů křesťanských měly římská čísla popisná).Podle soupisu Židů z roku 1793 v Kovanicích bydlely rodiny palírníka a obchodníka Israela Feldschárka, obchodníka Joachima Kohna, Obchodníka a řezníka Moisese Singera, obchodníka kožemi Arona Kohna, obchodníka Wolfa Altenbogena, obchodníka Markuse Kleina, obchodníka Daniela Jomka, obchodníka tabákem Abrahama Löwitha, vdova Dorotha Steinerová a vdovec Joachim Stránský. Roku 1799, stejně jako roku 1811, je na panství vedeno 10 židovských rodin, roku 1829 přímo v obci bydlelo 70 Židů. Před polovinou 19. století část židovských domů byla soustředěna na jihozápadním okraji obce kolem synagogy, část židovských domú byla rozptýlena po celé vesnici. Roku 1848 v Kovanicích bydlelo 135 Židů, roku 1854 - 30 židovských rodin, roku 1880 - 30 Židů, roku 1910 - 2 Židé, roku 1916 zemřel poslední kovanický Žid - obchodník Josef Kohn. Není známo, kdy byla založena náboženská obec, předpokládá se, již v průběhu 18. století. Roku 1875 byla potvrzena židovská náboženská obec společná pro Kovanice a Nymburk se sídlem v Kovanicích. Kovanická židovská náboženská obec byla zrušena roku 1890 v souvislosti s přenesením sídla do Nymburka.
Synagoga čp. 111 stojící na stavební parcele č. 23 se nachází na jihozápadním okraji obce. Postavena byla ve 40. letech 19. století po požáru starší dřevěné synagogy (snad ze druhé poloviny 18. století) Františkem Hellerem. Přestavěna byla pravděpodobně roku 1855 a 1861. Bohoslužebným účelům sloužila do roku 1892, kdy byla prodána místnímu živnostníkovi a zcela zásadně přestavěna na obytný dům. Touto přestavbou byla bohužel zcela zničena původní podoba budovy: jednalo se o patrovou stavbu postavenou z lomového kamene na půdorysu obdélníka, na východní straně byla zakončena do půlkruhu. Sedadla pro muže byla umístěna podél stěn, sedadla pro ženy na ženské galerii v patře nad vchodem, uprostřed motlitebního sálu se nacházelo vyvěšené řečnistě (bima), odkud se pravidelně v průběhu bohuslužeb předčítala část textu Pěti knih Mojžíšových. Celkem se v synagoze nacházelo kolem 100 sedadel. Dnes v exteriéru není patrné, že se jednelo o synagogu, v interieru se též nedochovaly žádné zbytky původní výzdoby nebo vybavení. V současnosti slouží budova jako dům k sezónnímu obývání.
V jejím okolí je soustředěna většina bývalých židovských domů, ale nejednalo se o uzavřené ghetto, mezi domy Židů byly i domy křesťanů. Roku 1842 jsou mezi majiteli židovských domů uvedeni Israel Singer (čp.20), Herman Kohn (čp.95), Josef Klein (čp.85), a Salomon Freund (čp.43), vlastnila obecní dům čp.97 a synagogu. Většina z těchto dumů dodnes stojí, byť v přestavbách, a je stále využívána k obytným účelům.
Hřbitov se nachází asi 500 metrů jihozápadně od centra obc v polích. Založen byl r.1830, z toho roku pochází také nejstarší čitelný náhrobek Ley Hellerové. Rozloha hřbitova 1457 metrů čtverečních je původní - jak dokládá indikační skica z roku 1842, nebyl nikdy rozšiřován. Hřbitov má tvar nepravidelného lichoběžníku. Celý byl roku 1924 obehnán přibližně 180 - 200 cm vysokou cihlovou oboustraně omítnutou zdí zpevněnou pilířky se širokými vraty na severovýchodní straně. V místech vrat se nacházela průchozí márnice, která se nedochovala. poslední pohřby: roku 1942 - 3 Židé (Marie Roubíčková z Poděbrad, Karel Krus z Nymburka a Marie Frischmannová z Nymburka), jeden roku 1945 (Josef Polák), jeden roku 1952 a roku 1969 byla do jednoho hrobu uložena urna Marie Munkové. Na hřbitově je dochováno asi 250 náhrbků ve 12 neúplných řadách. Při jejich výzdobě byly použity levitská souprava, žehnající ruce kohenů. Davidova hvězda, jednou symbol lékařského povolání Aeskulapova hůl, desatero, rostlinné motivy, na několika pomnících se dochovaly porcelánové portrétní medailonky. Nejstarší náhrobky jsou v řadě u severozápadní strany hřbitovní zdi. Jedná se většinou o jednoduché stély (ale také dvě dvojstély) z pískovce v celé ploše popsané hebrejskými epitafy. Na několika těchto náhrobcích je na aversu epitaf hebrejský, na reversu pak velmi zkrácený text v německém jazyce. V řadách směrem na jihovýchod se dochovaly nejmladší náhrbky složené z více částí. Nápisy ne těchto náhrobcích převážně z leštěné žuly jsou německo - hebrejské, později i jen česko - hebrejské i jen české. Zajimavostí jsou české veršované básně na několika z nich. V západní části hřbitova je soustředěno několik dětských náhrbků (na jednom z nich je zobrazena hlavička andílka). U vchodu na hřbitov je pamětní deska věnovaná obětem holocaustu. Před hřbitovem stojí bývalý hrobnický dům přestavěný na rekreační chalupu. Jedná se o přízemní stavbu postavenou na půdorysu obdélníka se sedlovou střechou krytou taškami. Východní část budovy sloužila kdysi jako přístřešek pro vůz, v západní části byl byt hrobníka. V součesné době jsou k obývání uzpůsobeny obě části budovy. Jedná se o udržovaný hřbitov, který je svědectvím židovského osídlení Kovanic, Nymburka i širokého okolí. Je na něm pohřbena i řada nymburských Židů, neboť v Nymburce židovských hřbitov založen nebyl. Tento hřbitov je zapsán do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.
V 90. letech 90. století byla plocha hřbitova průběžně udržována a byla provedena oprava části ohradní zdi. V současné době je zajištěna průběžná údržba hřbitova. Roku 2005 a 2006 byly vztyčeny všechny povalené náhrobky.
Faru dala postavit r.1763 Kateřina Rychterová, majitelka Kovanic, a založila fundaci pro faráře, opravila chrám a do nové věže dala ulíti dva větší zvony.R. 1783 po vydání tolerančního patentu mnozí lidé z přifařených obcí Chvalovic a Hořátve přihlásili se k vyznání helvétskému a r. 1789 přišel duchovní evang. vyznání do Hořátve.
Faráři: Matěj Jelínek (-1769), Jan Rychter (-1769),FR.Valter (-1785),Jos.Klečka (- 1803),Jan Pokorný (- 1816),Jan Brend (-1820),Vinc. Cicus (-1830),Jan Jeřábek (-1832),Jan Naiman(-1837),P.Maryška (-1850).Nynější farář Václav Petřík, býv. katechate v Poděbradech.
První obecnou školu založila roku 1670 paní Kateřina z Rychtrů v dřevěném domku.Kolem 100 roků se udržela.Vyhořela do základů.Učitel měl od vrchnosti obilí,dříví a dva sudy piva.Jeho povinností též bylo : zvonit na mraky.Později se učilo ve vinopalně, od roku 1854 v zámku.Dole byla třída ( v ní nad 111 dětí) a byt, v poschodí spíže učitelova.R. 1868 postavena nová škola.
Soukromá německá škola židovská byla v č.59 do roku 1870.
To, že v Kovanicích u Nymburka býval před lety v činnosti pivovárek, je jedna ze zvláštnůstek, které dělají české pivovarnictví tak bohatým.Nevýhodně položen (co se pivovaru týče) mezi dvěma městy s velice bohatou povovarskou tradicí - Nymburk a Poděbrady - kovanický pivovar neměl mnoho šancí na nějaké výrazné prosazení, ale už ten fakt, že na tak malém statku se vařívalo pivo, vzbuzuje úctu.Byť se jednalo o pivovar jako dlaň.Kovanice se prvně připomínají k roku 1266, kdy zde sídlil jistý Sudomír z Kovanic.Bývala tu i středověká gotická tvrz,zaniklá někdy po polovině 16.století a vzápětí nahrazena tvrzí novou, již renesanční, jejímiž stavebníky byli buď rytíři Chvalovští z Ledec, nebo Václav Březský z Ploskovic.Za něj, po roce 1585, se tvrz už prokazatelně uvádí jako obyvatelná.Kovanickým panstvím prošlo následně množství držitelů a vlastníků, ale který z nich zdejší pivovar založil, těžko soudit.K roku 1669, kdy kovanický statek vlastnil rod Hubryků, je při zámku opisována dostavba ,,nového pivovaru".Zdá se být tak pravděpodobné, že ve vsi už byl starší pivovarský provoz, který možná zanikl za třicetileté války.V polovině 18.století, kdy je znám i konkrétní údaj o daněných várkách (vařívalo se tehdy na Kovanicích ke čtyřem stům hektolitrů piva ročně, byl majitelem Kovanic hrabě Maxmilián Lažanský.Poslední zprávu o pivovaru v Kovanicích přináší Sommerova Topografie a údaj se váže k roku 1835.O deset let později koupil kovanický velkostatek vídeňský bankéř Jiři Sina a připojil jej ke svému poděbradskému panství.To předznamenalo i konec zdejšího pivovárku.Ten byl,podle výše zmíněného Sommera,umístěný přímo v objektu původní tvrze,mezitím už změněné v zámek.Jeho budova, později ještě stavebně upravovaná na školu a na konec využívána k obytným účelům, dnes stojí osamoceně při kraji kdysi panské zahrady, při kostelu.
sites.google.com/prerov-nad-labem-skanzen
Svoboda Josef, Kovanice narozen 1856 - úmrtí Bělehrad (Srbsko) 1898.
Vystudoval hru na kontrabas na pražské konzervatoři.Učitel hudby na gymnáziu v Bělehradě. Autor školy hudby a zpěvu a několika skladeb. Bratr hudebního pedagoga Bohuslava Svobody.
1914 - 1918
Svým padlým občanům v bojích světové války věnovala obec Kovanice.
Nezapomeneme těch, kteří plníce zákon obětovali životy své za viny cizí a odpočívají v dáli!
Zemen Bohumil - + 1914,Svoboda František - + 1915,Vortel Josef - + 1915,Lahoda František - + 1915,Janoušek Rudolf - + 1916,Marek Josef - + 1916,Řehák Karel - + 1916,Šťastný Josef - + 1917,Jech Jan - + 1918,Cinek Josef - + 1918,Fišer Antonín - + 1918,Šena František - + 1918
1914 - 1918
Svým padlým spoluobčanům v bojích 1.světové války věnovala obec Chvalovice.
Homola Václav * 1882,Vokněr František * 1893,Řehák František *1891,Dobiáš Antonín * 1892,Zubik František * 1879,Hrdlička Josef * 1883.
Hrob Josef Adamec.
plukovník ČSLA narozen 10.11.1888 zemřel 21.3.1971
Kenotaf Bohumil a Josef Zeman.
zemřel co oběť války 27.11.1914,ve věku 28.r. a odpočívá v cizině.
bratr jeho Josef zemřel 15.10.1918 ve věku 36.r.
Hrob Antonín Novotný.
padl v revol.boji v Milovicích 7.V.1945 stár 36.r.
Válečný hrob vojáka Rudé armády.
seržant S.I.Tubin narozen 1924. Zahynul 19.9.1945 v obci Kovanice.
Pamětní deska legionářů obce.
Zasloužili se o svobodu vlasti. 1914 - 1918.
Čmugr Jaroslav 1883 - 1967,Lazar František 1898 - nezn.,Petrnoušek František 1896 - 1957,Vortel Ladislav 1896 - 1971,Cinek Rudolf 1887 - 1919,Cinek Jan 1892 -1969,Veselý Antonín 1879 - nezn.,Holota Eduard 1896 - nezn.,Štajner Josef 1897 - nezn.,Peška Karel 1888 -nezn.,Poupa Jaroslav 1890- 1961.
Věnováno obci Kovanice dne 28.řijna 1999.
27.4.2024 13:04
Aktuální teplota:
19.4 °C
Vlhkost:
37.9 %
Rosný bod:
4.7 °C
O obci
Obec Kovanice tvoří dvě vsi - Kovanice a Chvalovice. Obě vsi mají bohatou historii. Kovanice se písemných pramenech poprvé připomínají v roce 1266 v přídomku šlechtice ,,Zudonna de Kowanietz". V letech 1318 - 1323 měla statek v Kovanicích Bohuslava z Klučova. V roce 1368 podával faráře k místnímu kostelu sv. Václava Beneš Choustníka. Po něm taktéž učinil v roce 1374 Zdeněk z Krchleb. V roce 1376 patřil statek Elišce z Lichtenburka, vdově po Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad. V roce 1459 získal Kovanice Petr ze Snětu jako statek kdysi patřící Kryštofovi z Věžek a jeho sestře Markétě. Své právo také uplatňoval Vítek z Kunštátu, ale má se za to, že pouze k nějakému dvoru, ale nikoliv k celé vsi. V roce 1548 vlastnili statek a tvrz bratři Jan a Zikmund Chvalovští z Ledec a po nich dědili v roce 1570 bratři Jan (+ 1577), Zikmund a Václav. Více z historie.
